Dobrá tisková zpráva č. 12:

Proč jsem letos sociálním demokratem.

Před příběhy, které jsem od lidí při jízdě středočeskými městy s předvolební kampaní slyšel, se těžko zavírají oči.

A tak zatímco sedím v teple auta a připravuji tenhle příspěvek, uvědomuji si, jak obrovské štěstí mám.

Nejsem matkou dvou školáků, které opustil manžel a nechal je odkázané na minimální mzdu.

Nejsem propuštěným zaměstnancem jedné z příbramských firem, kterého nahradili dotovaným zahraničním pracovníkem... aby až po půl roce hledání s pouhým tříměsíčním odkladem hypotéky získal pozici hlídače elektrárny – bohužel v obci, kam Kraj zrušil autobusová spojení, takže jezdí stopem.

Nejsem dobrovolný hasič, který pravidelně nasazuje život, aniž by jeho rodina dostala v případě nehody stejné plnění, jako má hasič státní.

Nejsem rodič na Kladně, kterému došly úspory a dětem nemohl zaplatit obědy ve škole... a stydí se říci si o pomoc. Nejsem ani ředitel domova pro seniory zřízeného krajem, kterému zastupitelé Středočeského kraje zamítli příspěvek na elektřinu a přitom si v dalším bodě odhlasovali milionový příspěvek na natáčení filmu.

Nejsem babičkou, které škrtli bezplatné cestování po kraji a z důchodu jen těžko utáhne návštěvy svých vnoučat. Nejsem ani dědou, který je prakticky o víkendu odříznutý od města, protože na auto nemá a hromadná doprava byla zrušená.

Nejsem žena z Votic pečující o svou matku ve vedlejším městě a současně o svého muže, který přišel o nohu a musí s ním každý den vystoupat šedesát schodů. Nejsem matka dětí, která má tři zaměstnání, aby měla na vlak pro děti, co se potřebují dostat do škol.

Nejsem dítětem na Kladně, které je v jedné třídě s dětmi s úplně jinou kulturou a rodičům chybí peníze i znalosti, jak ho převést na jinou školu. A nejsem ani maminkou, která s dítětem v horečkách objíždí půl kraje, aby se dostala k pediatrovi.

Nejsem starosta, kterému hejtmanka kraje na zasedání starostů slibuje, jak se mu ozve, aby mu pomohli v obci se základními potřebami lidí, ale nikdy se tak nestane.

Nejsem zdravotní ošetřovatelka, která musí utáhnout rodinu s dvacetitisícovým platem. Nejsem ani mladý, silný kluk z Brandýsa nad Labem, který je tři roky bez práce, protože ... už bych se opakoval.

Pro mě jsou oni skuteční hrdinové našeho kraje. Nositelé skutečných příběhů. Příběhů, kterých jsem při jízdě středočeskými městy s předvolební kampaní vyslechl od lidí stovky verzí.

S jediným společným bodem – všichni jsou dost silní na to, aby je žili.

Tyto příběhy, nikoliv volební sliby stran, mají být vepsány velkým písmem na billboardech.

Abychom si uvědomovali, že jen stěží může jít kraj správným směrem s hejtmankou, pro kterou jsou obce v delší vzdálenosti než Říčany přítěží, jak to slyšeli v Rožmitálu pod Třemšínem.

S hejtmankou, která chce jet do domova důchodců ohroženého záplavou u Sázavy dělat si tiskovou konferenci, aby si před volbami vylepšila reputaci.

Každý rok volím někoho jiného. Zastávám názor, že stát, kraj i obec musí vést vždy jiná strana. Vše by mělo být v rovnováze. I vnímání potřeb. A proto letos, pro dobro skutečně všech, mě srdce vede k volbě strany, která má větší respekt k lidem v našem kraji.

Třeba se bude v příštích volbách do krajského zastupitelstva žít lidem v kraji o kousek lehčeji a já budu stát před novou volbou.

Díky! Hluboce si vážím toho, že jste s námi své příběhy sdíleli.

Jiří Macháček

Šéf realizačního týmu, novinář, marketér.

Díky! Každý hlas v krajských volbách 20. a 21. 9. z vašich rukou pomůže SOCDEM vybojovat levnější dopravu, školní obědy zdarma, více doktorů i opravené cesty a střechy. Volte č. 70.

Za sdílení této dobré zprávy dál velké díky.